Grajnár a konec (světa)

Po pátečním výletu na západ od Dedinek jsem na sobotu 31. srpna naplánoval cyklovýlet na východ. Nejvýchodnější bod výletu jsem nechal otevřený, podle toho, jak se budeme po návštěvě pramene Hronu cítit. V úvahu přicházel Hnilec, Novoveská Huta nebo Hnilčík, v nejoptimističtější verzi.
 

 


 

Doma jsem si předběžně vytvořil trasu v bikemap.net a uvažoval jsem o zajížďce na Biele vody. Podle mapy dobrá cesta. I jsme odbočili za Palcmanskou Mašou na Biele vody, pěkná asfaltka stoupala vzhůru mírným kopcem. Místo se líbilo zjevně mnohým turistům, proplétaly jsme se mezi pěšími i auty. Všichni však odbočili z asfaltky doleva do Zejmarskej rokliny a tak jsme po cestě pokračovali jen sami dva. Jak jsem předpokládal, pěkný asfalt skončil za posledním činžovním domem…

Biele Vody

Táto dobrá cesta sa iste onedlho skončí

Biele Vody

Cyklotrasa, nič pre rekreačných cykloturistov

Biele Vody

Turistov majú do Slovenského Raja vábiť aj takéto ošarpané tabule

Odhodlaně jsme pokračovali dál, jako na Zelené Pleso ve Vysokých Tatrách s tím, že uvidíme, kdy nás to přestane bavit. Když jsme zvažovali, zda ty dva kilometry se pokusit zdolat nebo se vrátit, za zatáčkou se objevili dva muži v zeleném, lesáci, tak jsem se jich zeptal, jak je to s kvalitou cesty dál. Prý ještě asi kilometr taková kamenitá a strmá, pak se sklon sníží a cesta zjemní a po dvou kilometrech jde asfaltka dolů na Mlynky. V té chvíli nás doběhla mladá rodinka s dvouletou dcerou v sedačce, tlače kola nahoru „cyklotrasou“ zvažovali podobnou eventualitu, jako my.

Optimistická slova místních nás povzbudili a tlače své stroje jsme pokračovali nahoru. A opravdu asi po kilometru se cesta mírně vyrovnala a mohli jsme nasednout. Na další rozcestí to bylo asi kilometr a tam nás mladí opět dohonili. Chvilku jsme si povídali a vydali se pak dolů do Havraní Doliny. Oni se vrátili zpět do Dedinek a my jsme pokračovali na východ po Gotické cestě.

Cykloturistika po Gotické cestě

Příhodné jméno, ta cesta je tak stará a taková rozbitá, že je opravdu ze středověku. Od osady Rakovec cesta neustále stoupá až po křižovatku na Spišskou Novou Ves doleva a Hnilec doprava. A od křižovatky na sever stoupání pokračuje, alespoň je kvalita asfaltu o poznání lepší. Ne dobrá, jen lepší, než spodní katastrofální úsek. Ředitele příslušné správy silnic by měli popravit pro sabotáž rozvoje cestovního ruchu a krácení příjmů státní pokladny.

Stoupání bylo nekonečné. přítelkyně měla z 21 převodů trojku a já z 24 čtyřku. V duchu jsem si říkal, že takové kopce bez konců by byly dobrou přípravou na Dolomity ? Vždy, když se objevilo více světla v korunách stromů, jsem se doufal, že stoupání končí, ale pokaždé to byla jen další zatáčka a za ní další kopec.

Když už jsme toho měli fakt plné zuby, stoupání přestalo, cesta se narovnala a byli jsme v sedle Grajnár. Věděli jsme, že dnes už dál nejdeme. V sedle Grajnár je na jižní straně štěrkové parkoviště, zanedbané odpočívadlo s dřevěným stolem a lavicemi, nahromaděné odpadky a torzo bufetu / motorestu. Podle slov dalšího cyklistu z Lipan, se kterým jsme se tu setkali a chvíli povídali, to je takhle už 15 let.

V sedle je tabule s vyznačenými trasami stejnosměrných okruhů pro cykloturisty. Mapa je zajímavá tím, že na její horním okraji je jih a sever je na dolním. Růžice je na mapě, ale nedivil bych se, kdyby někteří cyklisté zamířili k trasám přes silnici.

sedlo Grajnár

Mapa, kde je juh navrchu a sever dole

Stoupání od Hnilce není o nic menší a zřejmě i směr od Spišské Nové Vsi je na tom stejně. Takže se dá předpokládat, že zájemci sem budou přicházet autem a využívat rozsáhlé štěrkové parkoviště. A to asi tak všechno, čeho se jim zde dostane. Bufet či motorest neexistuje, o možnosti přenocovat v případě náhlého zhoršení počasí či chuti zůstat do dalšího dne ani nemluvě. Vedle torza budovy prostor zarostlý plevelem, ani stan není kde postavit. Co si sem člověk nedoveze, to zde nemá. Takže se vnucuje otázka. Proč by sem vůbec měl člověk chodit? A tato otázka se vám honí hlavou během celého pobytu (minimálně v jižní části) v Slovenském ráji.

Tak jsme se po krátkém oddechu vydali na cestu zpět. Až po Rakovec v podstatě stále z kopce, ale vždy ve střehu a s rukama na brzdách, protože cesta je taková rozbitá, že neustále číháte, jak nevjet do jámy a nevybourat se. O nějakém pěkném sjezdu a kochání se přírodou nemůže být ani řeči. Litoval jsem špice a ložiska v kolech.

Bike route 2 186 413 – powered by Www.bikemap.net


Když přijedete do obce Mlynky, cesta se vyrovná a také povrch je místy kvalitní, tam kde byla cesta nedávno rekonstruována. Přes Hámor je to do obce Dedinky jen kousek a my jsme si mohli po obědě na pokoji trochu vydechnout a vstřebat smíšené pocity. Příroda je tu pěkná, jen lidé to kazí. Na závěr obligátní mapa. Najezdili jsme asi 45 kilometrů a nastoupali 1140 metrů. Jen naše kola zestárli o dvě sezóny. Největším nepřítelem rozvoje turismu na Slovensku jsou silničáři.


Reagovat