V kategorii 
Označení: Občas dostanu tuto otázku a většinou odpovídám, že dlouho. Ale jak říkal „kapitán“, „Každý si může říkat, co chce“ a důkaz je realita. Nedávno jsem prohlížel svůj archiv fotografií a mám důkaz pro svůj první doložitelný výlet na kole a dokonce do zahraničí! Takže můžete mi věřit, když říkám, že na kole jezdím od třetí třídy základní školy a sportovně od střední školy a prvního zaměstnání, ale teď to můžu doložit. Černobílou fotografií z Budapešti.
Už na základní škole jsem s kamarádem jezdíval do vesnic na okraji okresu a jako středoškolák jsem si dělával tréninkové kolečko z Veľký Krtíš přes Slovenské Ďarmoty a Čebovce. Takže jsem byl v docela dobré kondici a také jsem věděl, že jezdit na kole, zejména po rovině, není žádný problém.
Když v létě roku 1984 byla u nás na návštěvě moje tehdejší přítelkyně, vymyslel jsem výlet do asi sto kilometrů vzdálené Budapešti. Na kole! Já jsem tehdy jezdil na své studentské tříčtvrteční Eske se třemi převody, kočce jsem dal na výlet skládačku Eska, na níž jezdila sestra! Dnes bych nad takovým plánováním kroutil hlavou, tehdy mi to přišlo jako dobrý nápad a jediný způsob, jak výlet absolvovat.
Sbalili jsme malý stan na nosič, oblečení a nezbytné věci do batohu na moje záda a odpoledne vyrazili směr jih. První plánovaná zastávka byla pár kilometrů za hranicemi, kde jsme večer postavili stan a přespali. Ráno jsme pokračovali a kolem poledne dorazili k Budapešti.
První den jsme projížděli městem po pravém břehu Dunaje, večer jsme přespali na předměstí na louce za nepoužívanou železniční tratí, skryti před zraky lidí. Ráno jsme se vrátili do města, hned na jeho začátku jsme řešili defekt zadního kola skládačky. Do obchodu s náhradními díly jsme se dostali tak, že jsem si zadek kola zavěsil na opasek přes rameno a v podstatě se zadním kolem ve vzduchu tlačil kolo asi kilometr. Kočka zatím tlačila mou Esku. Po výměně duše a pláště jsme se opět toulali městem, jedli na schodech maďarského parlamentu a odpoledne se vykoupali na koupališti Tungsram na severu města. Pak nás čekalo další přenocování pod stanem za městem.
Další den jsme se dostali na Slovensko a domů. Celý čas jsme měli neskutečné horko a vypili jsme neskutečné množství vody a ovocných šťáv, které tehdy Maďaři prodávaly v ABC samoobsluhách v litrových skleněných lahvích. Nejhorší bylo asi vyšlapat dlouhé stoupání nad Vác směrem na Rétság.
Výlet jsme zvládli v pohodě a myslím si, že velký obdiv si zasloužila moje přítelkyně. Jednak za odvahu, s níž se pustila se mnou, jednak za to, že celou cestu zvládla na skládacím kole. Zřejmě proto, že nebyla cyklistka, jinak by celý výlet odmítla ještě v zárodku 😉
Dodnes na tento výlet rád vzpomínám a zcela určitě bych rád absolvoval vícedenní výlet na kole i nyní. Jen musím přítelkyni přesvědčit, aby se se mnou nebála. I když asi budeme spát v penzionech, než pod stanem 🙂
Takže jak dlouho jezdím na kole? Minimálně od roku 1984. To je prosím 31 let. Ještě bych dalších 31 rád přidal 😉
