Uvědomil jsem si to nedávno, když jsem psal reportážní článek o svém posledním výletě na kole do zapadlých vesniček v našem okrese a do přírody v jejich okolí. Bylo to zajímavé zjištění a uvědomění si skutečnosti. Na výlet s kolem jezdím především odpočinout si od pracovních povinností a starostí, vyčistit si hlavu. A rád jsem v příjemném lůně přírody a užívám si klidu.
Nejezdím v partii, občas s přítelkyní. No vždy mám s sebou malý fotoaparát. Když uvidím zajímavost, pěkné místo nebo nějakou památku, zastavím a udělám pár fotografií. Fotografuji ale i dokumentární fotky z výletů. Protože když se z výletu vrátím domů, velmi často píšu článek o trase, kterou jsem absolvoval, co mě na ní zaujalo, co mě zklamalo a co by mohlo zajímat jiné cyklisty, kteří mají zájem se do stejných míst vybrat také. A samozřejmě nezapomenu připravit mapu trasy spolu s výškopisem.
Článek píši někdy ještě v ten den, či spíše večer nebo na druhý den. A i když mám zážitky z výletu na kole ještě v čerstvé paměti, pomáhám si fotografiemi. A při jejich sledování se mi opět vynořují detaily situace, když jsem fotografoval a na povrch vyplouvají i emoce, které jsem na výletě zažíval. Každý výlet tak při psaní článku prožívám podruhé.
Fotografie ze všech cyklovýletů a cyklodovolenek mám samozřejmě ve svém notebooku a jako spořič používám galerii fotografií. Ve chvílích, kdy na počítači nepracuji, se mi tak pro očima mihnou fotky z dávných i nedávných jízd na kole. Ale nejsilnější vzpomínky vyvolávají nejnovější snímky. Právě proto při psaní článků z výletů na kole pro některý ze svých webů prožiju poslední výlet vždy ještě jednou.