Kolo po operaci ploténky

Jak jezdit na kole po operaci ploténky. Tuto otázku jsem si kladl před třemi lety. Zatím potichu, jen pro sebe, protože mi právě diagnostikovali vyhřezlou plotýnku. Do té doby zdravý jako buk a najednou, během pár týdnů kalika, která čeká na operaci, aby ji přešly ty nesnesitelné bolesti a možná zase bez problémů chodila. Pro zdravého člověka něco neznámé, pro postiženého jediná naděje. A jelikož během čekání na operaci jsem měl čas a tablet s připojením na internet, hledal jsem. Má někdo zkušenosti s tím, jak je to s cyklistikou po operaci bederní ploténky?


 

Možná si řeknete, že musím být ztřeštěný, když v situaci, kdy nemůžu chodit, jen bezvládně ležím na posteli pod vlivem silných utišujících prostředků, aby se ta bolest dala alespoň trochu snést, myslím na to, zda budu moci jezdit na kole. No věřte, že tehdy jsem měl slušnou a slušně placenou práci, takže existenční problémy jsem nepociťoval a věřil jsem, že se do zaměstnání zase vrátím, když vše dobře dopadne. Jelikož jsem ležel doma tři týdny, měl jsem dost času si na netu přečíst, co se rozumí pod pojmem vyhřezlá ploténka, jak to vypadá a co to vlastně ovlivňuje. A že asi můj další život bude doprovázen nemožností těžce fyzicky pracovat (nevadí), zvedat těžká břemena (nepotřebuji) a občasnými bolestmi zad. Problémy se sezením a také s nastupováním a vystupováním z auta, případně dlouhým řízením. To by mi vadilo, ale nic, co by se nedalo vyřešit. Ne jen tabletami, ale i cvičením, Posilování zádového a břišního svalstva a úpravou zvyků v životě. Takže mě opravdu zajímalo, jestli budu moct, když skončí rekonvalescence, opět jezdit na kole, jestli mě nebudou bolet při cyklistice záda, jak dlouhé trasy a kolik hodin v sedle zvládnu, zda takový sport nebude zhoršovat mou situaci s operovanou ploténkou. A jestli se nebudu muset poohlédnout po jiném hobby a jiném stylu trávení letních dovolených. Neboť moře mě nezajímá, viděl jsem ho.

Věřte, že hledal jsem dlouho a pořádně. Prošel jsem nejen známé cyklistické servery, ale i všelijaké jiné. A na nich jsem hledal odpověď, zda člověk po operaci bederní ploténky může jezdit na kole a pokud ano, jak dlouho, jak hodně. A věřte, že s Googlem i jinými vyhledávači umím pracovat.

Výsledkem mého snažení se před operací i po operaci (ležel jsem tři a půl měsíce, než mi dovolili sedět, chvilku) byly dva poznatky. První byl ten, že se velmi málo píše o problému s vyhřezlou ploténkou v souvislosti s cyklistikou a druhý, že co si člověk neudělá, nevyzkouší, sám, to nemá.

Pro pořádek bych mohl snad napsat, že můj problém spočíval ve výhřezu ploténky bederních obratlů, v lékařské terminologii označované jako L5S1. Prý asi nejčastější problémová plotýnka, souvisí to se současným sedavým stylem zaměstnání. V mém případě došlo k roztržení ploténky, či spíše jejího kožovitého obalu, a uvolnění jejího obsahu do prostoru mezi nervy, míchu a svalstvo. Tento gel se nazývá „vysunutí“ nebo i „vyskočení“ a bolesti, v mém případě nohou, kolena, kyčle jsou způsobeny tím, že tato vysunutá část obsahu plotýnky tlačí jednak na nervy, vycházející z míchy mezi obratli do dolních končetin, jednak na svalstvo, které se zapálí, oteče a opět tlačí na výron i nervy. A jelikož obratle, které nesou celou váhu horní části těla, tlačí na plotýnku jako lis, vytlačují tento obsah ploténky ven.

V mém případě bylo situace o to vážnější, že se gelovitý obsah oddělil od plotýnky, vyschnutím ztvrdl do klínu a tlačil na míchu. Celý kus měl rozměry asi 12 x 4 mm. Všichni lékaři, se kterými jsem v souvislosti s mou ploténkou L5S1 a její magnetickou rezonancí přišel do styku, byly tímto faktem velmi znepokojeni a to, že i čtvrtá plotýnka není na tom nejlépe a hrozí podobný scénář, je v té chvíli pramálo zajímalo. „Hlavně klidně a neskákat!“ Mi pokaždé zdůrazňovali. No já jsem byl v těch bolestech rád i za to, že jsem pomalu přešel na WC a zpět, což bylo asi 2 x 5 metrů. Bolest při stání byla nesnesitelná, čištění zubů a holení jsem dělal na čtyřikrát s deset minutovými přestávkami, kdy jsem po odpadnutí do postele rozdýchaval bolest a sbíral síly na další etapu v koupelně. Komplet hygiena a dostat se z domu ven trvalo půldruhého hodiny. Tak kde bych spěchal nebo dokonce si vyskakoval, že? Na vyšetření mě vozil kamarád mým autem, kde jsem ležel na zadních sedadlech. Z domu do nemocnice mám 600 metrů, které jsem ale nebyl schopen zvládnout pěšky ani s pomocí. Během celého čekání na operaci jsem bral kromě léků proti bolesti i léky na uvolnění kosterního svalstva, aby se zmírnil tlak od obratlů na plotýnku. U lidí s malým vysunutím to prý pomáhá a po třech měsících mohou zase chodit do práce.

stavce

Na tomto obrázku vidět obratle, pohled zevnitř těla, mezi nimi tmavší ploténky a vzadu vycházející nervy do těla.

Tolik tedy k mému problému s ploténkou a nyní, jak je to s tou jízdou na kole.

Podle sporých informací, které jsem získal na českém a slovenském internetu, mi vycházelo, že asi polovina lidí, kteří jezdí na kole a jsou po operaci bederní ploténky, pociťuje jízdou na kole zhoršení stavu a zvýšení bolestí v oblasti zad, ale přesto jezdí na kole. A druhá polovina tímto problémem postižených lidí jízdou na kole zaznamenává snížení bolestivosti zad a právě proto s jízdou na kole nepřestává. Takže to vypadalo fifty-fifty.

S lékařem který mě operoval, jsem byl pravidelně v kontaktu a také jízdu na kole jsem s ním konzultoval. Po kontrole po roce od operace mi navrhl, že to můžu zkusit, ale doporučoval tak půl hodinu v sedle, pak přestávka. A ne více, než hodinu cyklistiky na jeden den. Pro počasí i pracovní vytíženost přítelkyně to vyšlo tak, že jsme po roce a čtvrt od operace dali jen jeden výlet, asi 25 km, rozdělen na dvě etapy s návštěvou její kamarádky uprostřed cyklovýletu. Proto že jsem krátce předtím dokončil své učení se sezení na židli, tak jsem byl rád, že na kole nemusím být delší dobu, na druhé straně jsem se těšil z pohybu na něm a také z toho, že kromě omínaní zadku mě nic nebolelo. Ani záda, ani nohy, ani klouby a to ani několik dní po výletě. Začal jsem věřit, že můj věčný optimismus byl na místě, patřím do té druhé skupiny cyklistů operovaných na plotýnku, kterým cyklistika pomáhá.

Abych to zkrátil. V roce 2013 jsem během jara, léta a podzimu najezdil přes 1100 kilometrů na horském kole. Včetně dovolené v Mikulově a okolí a ve Slovenském ráji. Většinou tedy po asfaltových silnicích. A výsledek?

Po každém cyklovýletu jsem se cítil skvěle, bylo jedno zda měl 30 nebo 70 km, i několik dní. Prohnutí nad řídítka mi nedělá problémy, zdá se, že mi ta poloha vyhovuje. No po první hodině cyklistiky si musím dát přestávku, tlačí mě zadek a potřebuji se projít, aby se mi uvolnily svaly na nohou. Prakticky si přestávku dělám každou hodinu. Bolesti zad nemám, ty ani když nejezdím na kole, já mívám problémy spíše s nohama. Brní mi chodidlo a občas mě bolí pod kolenem vzadu, mívám křečovité bolesti v lýtku. To jsou ty nervy mezi obratli a tlak na ně. Dlouhé procházky (5 km) nebo jízda na kole ty křeče uvolňuje.

Pro pořádek musím napsat, že stále jezdím na pevném horském kole 26 „Author Mystic, ale vždy v cyklistických rukavicích a na jaře 2013 jsme si koupili cyklokraťasy i dlouhé kalhoty s gelovou vložkou uvnitř. Výrazně to pomáhá tlumit nárazy do páteře od nerovností cest. Ze začátku jsem velmi citlivě a bolestivě vnímal každou příčnou nerovnost a takové „rolety“ před křižovatkou od brzdících aut na letním asfaltu byly hotovým utrpením. Velmi rychle jsem si ale zvykl odlehčit zadku mírným napnutím nohou v pedálech a nadzvednutím hýždí nad sedlo, abych to necítil. Později, po získání lepší kondice i s pomocí gelových vložek kalhot jsem zvládal přejezdy nekvalitních cest bez problémů.

Zde musím připomenout, že první dva roky od operace jsem poctivě pravidelně cvičil každý den třičtvrtě hodinu cviky na posílení zádového i břišního svalstva. Ne, že bych teď necvičil, jen už ne každý den. Myslím, že i to mi pomohlo k bezproblémové jízdě na kole, ale i k práci bez bolestí za počítačem.

Takže jak je to s jízdou na kole po operaci zádové ploténky? U mě dobře, můžu. Jsem rád, že patřím do skupiny, které jízda na kole nezhoršuje pooperační stav, spíše pomáhá k lepší kvalitě života. Popravdě, těžko bych si představoval můj další život bez kola. Když jsme první rok po mé operaci byly v Mikulově na „pěší“ dovolené, nebylo to ono. Chodit pěšky nebo jezdit autem nám nevyhovuje. Ze sedla kola je svět přece jen hezčí. I proto jsme o rok naši dovolenou v tomto krásném kraji zopakovali, tentokrát již s jízdními koly.

Pokud vás trápí plotýnky nebo jste po jejich operaci a uvažujete nad tím, jestli budete moci jezdit na kole, mohu vám poradit jen jedno. Je třeba to zkusit a uvidíte. Pokud předtím budete posilovat zádové a břišní svalstvo, uděláte svému tělu jen dobře. Stejně tak může pomoci snížit sedlo o pár centimetrů, abyste nebyli nad řídítka příliš ohnutý. A dobré oblečení to všechno jen podtrhne.

Já už nemusím přemýšlet, jestli se mi vyplatí kupovat nové kolo. Já už to vím a chystám se na to. Jen asi zvolím přední odpruženou vidlici. Pokud máte otázky ohledně plotének a cyklistiky, ptejte se. Nejlépe ve speciální tématu o cyklistice a plotýnkách v diskusním fóru na tomto webu.


2 komentáře to “Kolo po operaci ploténky”

  1. Zdenek napsal:

    Po mesici po operaci jezdim na kole sice malo ale presto a jedinny problem je vstavani z postele

Reagovat