Uprostřed léta jsem koupil nové kolo pro sebe i přítelkyni. Ty staré by již vyžadovaly náročnější servis a přestože jsme s nimi zažili spoustu výletů a příjemných zážitků, dozrál čas na jejich výměnu. Přece jen nám sloužily dvanáct let a za ten čas jsme na nich najezdili asi deset tisíc kilometrů. No naše záda si už žádali něco pohodlnějšího.
 

Před dvanácti lety na jaře jsem se rozhodl vyměnit své trekingové kolo Fort Auriga za něco nového, také už měl cosi najeto, ale zejména nehodilo se na kopcovitý terén, kde jsem prostě na velkých kolech nedokázal vylézt na strmé kopce bez tlačení a úzké pneumatiky mě dost vytřásali na rozbitých asfaltkách. Proto jsem zvolil horská kola na hrubších pneumatikách a vybral jsem značku Author. Hned první dovolenou jsme absolvovali opět ve Vysokých Tatrách a najednou nebyl problém s kopci 😉

Generační výměnu jsem měl naplánovanou už dříve, ale zaskočily mě problémy se zády, resp. operace ploténky L5S1 a vůbec nebylo jasné, zda ještě budu jezdit na kole. V takové situaci kupovat nové stroje by byla nerozvážnost. Po roce a půl od operace ploténky jsem absolvoval jeden krátký výlet do okolí města, který ukázal, že by to jít mohlo, ale byl podzim a bylo třeba počkat na lepší počasí.

Sezóna 2013 se nám náramně vydařila, skvělá byla zejména dovolená v Mikulově, jisté zážitky jsme nabyli i v Slovenském ráji ? a hlavně zde by se nám hodilo odpružené kolo. A když mluvíme o ráji, tak k tomu cyklistickému má Lednicko-Valtický areál rozhodně blíž, jak Slovenský ráj.

Důležité ale bylo, že rok 2013 jsme zakončili s asi 1100 najetými kilometry, cítili jsme se na kolech výborně a také kontrola na neurochirurgii potvrdila, že to nemá žádný špatný vliv na stav páteře. A můj osobní pocit byl, že jsem se po cyklistice cítil skvěle i po zdravotní stránce a tudíž že jezdit na kole můžeme i budeme i nadále a tudíž že se vyplatí kupovat nová kola. Výměna přední vidlice za odpruženou, výměna řetězu a převodů, výměna kol, to vše by na starých kolech stálo nějaký peníz, takže padlo definitivní rozhodnutí: kupujeme nové kola.

Po dobrých zkušenostech se značkou Author, při dobrých vztazích s prodejcem, jsme neváhali ani chvíli a vybírali mezi jejími modely s odpruženou přední vidlicí. Přítelkyně měla jedinou podmínku, chce dámské kolo a musí mít nízkou rámovou trubku kvůli nastupování. Přes sedadlo nohu nepřeloží, kdyby se rozkrájela. Já jsem chtěl zase 27 rychlostí a rád bych zůstal u gumových brzd, kvůli snadné údržbě a vysoké životnosti při našem stylu ježdění. Za deset let ježdění na starých Authorech jsme na Mysticu měnili jednou brzdové špalíky, lanko přesmykače a jednou zadní pneumatiku, na Spectre jsme měnili brzdové špalíky a rukojeti za ergononomické.

Ukázalo se při prohlídce skladu i katalogu, že nejvyšší model dámského kola Author s nízkou vázou má jen 24 rychlostí a gumové brzdy. I tak to ale byl výrazný kvalitativní posun jak v duralovém rámu a odpružení, tak v komponentech oproti staré Spectre. Nechal jsem tedy Olince poskládat její nový stroj s názvem Author Quanta, popis a fotky zde.

Kolo dostalo ergonomické rukojeti, rohy na řídítka pro lepší možnost držení během delších výletů, držák na láhev a stojan pro pohodlné parkování. Doma jsem ho doplnil plastovými blatníky, zadní blikačkou, zpětným zrcátkem a brašnou na řídítka.

Ani s výběrem kola pro mě to nebylo jednoduché. Hned na začátku jsem pochopil, že pokud nechci zůstat u nižší kvality a provedení, tak se musím smířit s kotoučovými brzdami. A pak to už bylo jen rozhodování, kam mě pustí rozpočet a co všechno chci na kole mít. Špalíkové brzdy mají totiž pouze kola do 24 rychlostí a já jsem „trval“ na dvaceti sedmi ? A že na výběr bylo modelů! Nakonec jsem se rozhodl držet při zemi a raději investovat do další výbavy kola. Koupil jsem si Author Dexter. Na něj jsem nechal namontovat také velké rohy, stojan a zadní nosič s třídílnou brašnou Author. A samozřejmě dva držáky na láhev. Doma jsem osadil blatníky, zadní blikačku a zpětné zrcátko.

Po složení, nastavení a kontrole obou kol, během níž jsme s Igorem pili kávu a kecali o minulých společných zážitcích, i o cyklistice a budoucnosti, o servisování našich strojů a tak, jsem nechal sejmout přední kola a obě nová kola opatrně naložit do kombíka Ford Mondeo mezi kartony a bublinkovou fólii a vydal se spokojený směr domů. Spokojený i proto, že jsem se nakonec rozhodl nevzít střešní nosič kol, ale vézt stroje v kufru, protože celou cestou domů lilo jako z konve.

Obě kola mají za sebou tři výlety v celkové délce asi sto kilometrů, každý v jiném terénu, abychom uměli porovnat svezení na starých i nových kolech a zejména abychom doladili detaily jejich nastavení. O tom ale bude příští článek. Zatím mohu říci, že jsem s výběrem spokojený já i přítelkyně a že nám obě kola dělají velkou radost. A vzbuzují velkou pozornost všude, kam s nimi přijdeme 😉