Konečně nadešla polovina srpna a já jsem seděl v autě, směr západ. Na střeše dvě jízdní kola, vedle mě moje přítelkyně, za mnou veškerá nezbytná zavazadla a foťák. Malý problém se vyskytl asi týden před začátkem dovolené. Už od května jsem si na netu vyhlédl nějaká místa a ubytko, poslal mailem poptávky, na některé jsem odpověď nedostal, na některé ano, ale s tím, že v mnou požadovaném termínu nemají místo nebo mi nevyhovovalo společné sociální zařízení na chodbě pro nedefinovaný počet osob / pokojů. Případně nemožnost uskladnit naše kola. Nakonec jsem komunikoval s jedním penzionem nedaleko města (co když bude třeba něco dokoupit, zejména potraviny, nemáme rádi snídaně v hotelovém podání, máme svůj jídelníček).

Moje představa bylo bydlet ve městě Sušice nebo jeho blízkém okolí. Tedy ten problém spočíval v tom, že ačkoliv jsem se s majitelem penzionu dohodl, že týden před příjezdem potvrdím závazně svůj příjezd a zájem o ubytování, tak když jsem se ozval dva dny před uplynutím termínu, dozvěděl jsem se, že v „mém“ termínu už přijali jinou objednávku, protože jsem se včas neozval … a že tedy mohu přijet ne 15. ale 20. srpna. Od té doby až do 30. srpna mají volno. Po telefonickém rozhovoru se správkyní (majitelé byli zřejmě na dovolené) mi zajistila ubytování na prvních 5 dní v jednom z penzionů, který jsem z nabídky vyřadil, právě pro ty společné sprchy a WC… Protože to podle jejích slov bylo jen 300 m od nich, rezignoval jsem, aspoň se nebudeme muset stěhovat daleko.

Nemohli jsme si s přítelkyní nevšimnout, že přes silnici je u penzionu hospodářství a kravín s přibližně dvacítkou dojnic, které o sobě dávaly citelně vědět solidním zápachem. Nemůžete se divit, že se mi zejména toto poslední zjištění ani trochu nelíbilo a při pomyšlení, že v tom prostředí mám spát a nedej bože trávit celou dobu ve dnech, kdy podle předpovědi mělo na Šumavě pršet, mě popadal vztek. Na fotografii penzionu kravín není a ani v popisu prostředí se doplňkové aromatické efekty nezmiňovaly, ale už mi byly jasné výrazné slevy za dlouhotrvající pobyt.

Nepříliš nadšeni jsme tedy jeli do našeho náhradního ubytování pro prvních pět dnů naší dvoutýdenní dovolené. Do Hotelu pod Svatoborem. „Hotel“ jsme našli, zaparkovali a šel jsem se tedy ohlásit (pár dní před cestou jsem si ověřoval telefonicky, zda tedy opravdu máme ubytování rezervováno). Recepční / servírka mi ukázala pokoj, do kterého jsme museli vyšlapat slušné množství schodů a nechala mi klíč, ať se nastěhuju. Na otázku, kde si můžeme složit kola odvětila, že to snad nějak vyřešíme… Přitom na skutečnost, že si s sebou dovezeme dvě jízdní kola, jsem upozorňoval v každém mailu.

Vyložili jsme tedy nějaké věci z auta, vyšplhaly po strmém svahu, pak do schodů a uviděl jsem přítelkynin zděšený výraz v obličeji. Společné WC a sprcha na chodbě pro sedm pokojů, okna rozpadající se, vybavení původní. „Hotel“ vypadal, jako by ho stavěl Spolek českých turistů mezi světovými válkami a od té doby ho jen pár krát natřeli barvou… Když jsme po první várce seděli na schodech, její tvář mlčky prosila „pojďme odsud!“ Tak říkám: „Toto máme jisté, spát máme kde. Sedněme do auta, rozhlédněme se po něčem normálním a pak se vrátím pro věci, které již máme nahoře v pokoji.“ Dvakrát jsem jí to říkat nemusel. Po pár kilometrech jsme narazili na milý penzion, pokoje se nám líbily, cena přijatelná, jen majitelka neměla prostor pro jízdní kola, ale že si je můžeme nechat na zahradě, pod širým nebem. Zřejmě není cyklistika (i postava napovídá), jinak by něco takového nemohla říct. Neumím si představit vlhké sedlo po ranní rose či nočním dešti a docela jistou korozi železných dílů … S lítostí jsme jeli hledat dál.

O dva kilometry jsme narazili na tři penziony. V prvním ubytovávají pouze hromadné zahraniční zájezdy, ve druhém v příjemném prostředí pouze zbohatlíky (v podstatě nic extra, tedy kromě cen v prázdném penzionu). Ve třetím hotelu přes silnici nás přivítal sympatický vedoucí, zkontroloval knihu hostů, nalezl dva pokoje v námi požadovaném termínu volné a ukázal nám je. Pro kola zde mají uzamykatelnou garáž, od které mají hosté klíč a podávají snídaně, obědy, večeře … Cena vyšší, než u Fanouše, ale vždy přijatelná, také sleva za dlouhý pobyt. Bylo rozhodnuto. Složili jsme kola, nastěhovali se do podkrovního pokoje s vlastním sociálním zařízením a vrátili se do „hotelu“ pod Svatoborem naložit zpět do auta své věci.

Kámoš se loni vyjádřil, že na Šumavě je dost volných ubytováni, že stačí přijet odpoledne a projít pár penzionů a ubytování si najdete. Mohu potvrdit, v půlce srpna bych i na dva týdny v kuse našel ubytování pro dva v ceně od 220 přes 330 po 550 Kč na osobu a noc. Dokonce i s místem pro kola či motorky a podávání obědů a večeří je samozřejmost. Nuže tedy bydlím dál od města (9 km), ale nelituji a už mám za sebou pár výletů na kole.