V kategorii 
Označení: Pokusil jsem se naplánovat dvoudenní trasu po břehu Ipľa (řeky na Slovensko-Maďarském pohraničí), podle slov manželů, kteří tímto krajem projížděli a pro případ, že by někdo chtěl vyzkoušet, jak se jezdí na kole po kvalitním asfaltu s minimem aut, v pěkné přírodě a v klidu, téměř po rovině. Většinu té trasy osobně znám, ale celou jsem ji neprošel, což se ale může změnit 😉
Trasa spojuje dvě malé pohraniční města a několikrát hranici překračuje, využívaje cesty a možnosti po jejím obou stranách a po obou březích řeky Ipeľ. Jak jsem psal v minulém článku, kousek za Peťovem jsem dojel dva starší manžele na trekingových kolech a až do Čelár jsme jeli v podstatě vedle sebe a povídali se. Říkali mi mimo jiné, že jsou z Komárna a původně měli na plánu vyrazit na cyklotúru ze Štúrova, ale na internetu neuměli najít ubytování v okolí Slovenských Ďarmôt. Zkusil jsem google, je to žalostné. A motorest Lumík jsem našel jen proto, že jsem o něm věděl a údajně by měly nabízet i ubytování. Hrůza, jak si majitelé podniků nevědí zajistit SEO a být dohledatelní na internetu!
Takže manželé upravily své plány, vlakem se přepravili až do Šiah a odtud jeli kolech až do Ďarmôt vedle Iple a pak do Želoviec, kde se vyškrábali na sice krátký, ale zato strmý kopec na Kiarov, aby pak přejeli do Peťova a po překročení hranice do Maďarska se vrátili do Szécsény, kde přespali.
Podle jejich slov jsem naplánoval trasu takto:
Délka 56 kilometrů nic moc a převýšení 140 metrů, z toho sto metrů má na svědomí ten jeden kopec před Kiarovem. Kdo by tuto trasu chtěl projet a ulehčit si ji, stačí přejet do Maďarska v Slovenských Ďarmotách a do Szécsény jsou tam jen tři vlnky na cestě. Zato provoz na této silnici je výrazně silnější, než jen dvě či tři auta mezi Kiarovom a Peťovem. Případně je tu ještě jedna rovinatá možnost, z Ďarmôt do Seleštian a po polní cestě do Vrbovky, odtud přes Kiarov do Peťova.
Moji přátelé na kolech zmínili, že druhý den mají v plánu cestou do Fiľakova navštívit Muľu za Bušincemi, kde je betonový kostel, který postavil stejný architekt jako kostel v Hurbanově a chtějí si je porovnat. Pak mířili na prehistorické vykopávky při maďarském Ipolytarnóc (mamuti a tak), takže použili hraniční přechod na silničním mostě v Rároši. Koho kostely nezajímají, může využít hraniční lávku za kostelem v Bušincích a pak to má kilometr po polní cestě do Nógrádszakál.
I tuto trasu jsem zakreslil:
51 kilometrů opět po víceméně rovině, pouze na závěr jeden strmější kopec před cílem.
Kromě těchto dvou možností existuje samozřejmě mnohem více verzí, jak kombinovat slovenskou a maďarskou stranu hranice a využít různé úseky silnic po obou březích Ipľa. Podrobněji jsem všechny možnosti přechodu hranic popsal v článku o mostech a přechodech přes Ipeľ.
Pokud dáváte přednost rovinatým úsekům a dáváte přednost samotě na kole před hustým automobilovým provozem, zvu vás navštívit jižní část okresu Veľký Krtíš. Určitě se vám tu bude líbit.
