V kategorii 
Označení: Díváním do mapy jsem objevil osadu se zajímavým názvem a tak jsme se rozhodli, že z vrozené recese ji navštívíme. No jet na Onen Svět není až tak jednoduché. První pokus nám překazilo počasí a tak jsme se po cestě z Velhartice museli stočit co nejrychlejší cestou domů. Na druhý pokus jsem nenechal nic náhodě a naplánoval trasu místy, které jsme ještě nenavštívili. Tedy kromě Hartmanic, neboť všechny cesty odsud vedou buď dolů z kopce nebo do kopce přes Hartmanice.
Zdá se ale, že nám pohyb po zdejších horách dělá dobře, neboť do Hartmanic jsme vyjeli bez jediné zastávky, tu jsme si udělali až na náměstí, kde jsme se osvěžili ve fontáně a ještě jednou podívali do mapy, abychom našli tu starou asfaltku. Věděl jsem zhruba, kde by měla být, ale jistota je jistota.
Často se mi tu stává, že mě na biku zastaví lidé v autech a ptají se na cestu. Nemám sice na sobě křiklavý cyklistický dres, ale mám na řídítkách brašnu a mapník, tak doufám nevypadám jako štamgast na cestě z piva, proto nechápu, kde cizinci v kraji berou jistotu, že jiný cizinec, turista, bude vědět to, co hledají. Když jsem já si nebyl jistý, zda cesta, na kterou se dívám vede směrem, kterým potřebuji, oslovil jsem z hloučku lidí hajného. Vždyť kdo jiný by mohl znát místní lesy a cesty lépe, než hajný? Snad pašerák, ale ti už tu nejsou. A ukázal mi, kolem kterého domu je třeba jet.
Starou asfaltkou jsme vjeli do lesa o něco níže hlavní silnice, kterou jsme jeli nedávno do Železné Rudy a kterou jsme viděli nad sebou. Stoupání a klesání se střídaly, cestu lemovalo malinčí, občas nějaká lesní jahoda a místy i borůvky. Celkem prima svačina. A zanedlouho jsme už stáli na křižovatce Stará Huť, nejvyšším místě dnešní trasy. Po odpočinku u mapy jsme se spustili na Keply.
Před vesnicí jsme to vzali vlevo na rozcestí turistických cest. Jsme se vybrali kamenitou cestou na Javornou. Nedalo se jet rychle, protože bylo třeba dávat furt pozor pod kola, ani velmi kochat, ale jelikož jsem podle mapy věděl, že to bude kámen a šotolina, vybral jsem trasu z kopce, ať to není tak namáhavé. Přibližně v polovině se podle očekávání cesta změnila na asfaltovou a byla mnohem příjemnější.
To už se objevují první domy a vcházíme do Javorné, vesnice pod stejnojmenným kopcem. Hned narážíme na Hotel Stavbař a upoutává nás tabule před podnikem. Neodoláme, vždyť jsou již tři hodiny pryč a my jsme ještě neobědvali.
Posílení vydatným a chutným obědem jsme pokračovali dál po hlavní silnici směrem na Klatovy, asi po dvou kilometrech se objevil cíl naší cesty. Onen Svět.
Onen Svět
Samozřejmě jsme zabočili i do osady. Čistá, upravená, pár domů, klid od hlavní silnice. Líbilo se nám tam, ale raději jsme se otočili a svištěly z kopce do Čachrova, kde jsme hlavní cestu opustili a lesem po asfaltce přijeli do Nemilkova a po již známé trase seběhli do Petrovic, tentokrát nás bouřka nehonila, tak jsme jeli jen max. 61 km/h. Minuli jsme Penzion na mýtě, po žranici v Javorné už jsme neměli žádnou chuť na šunkofleky, které jsme zde viděli v nabídce při cestě ze servisu na Jiřičnou, a o pár minut už parkovali „doma“.
Co říci závěrem. Na Onom Světě je hezky, ale raději jsem tady. Trasa to byla pěkná, i když neplánovaně až 65 km dlouhá.
