V kategorii 
Označení: 
V minulém článku jsem psal, jak jsem na trekingu jel na kole v Tatrách. Celkem se mi to zalíbilo, takže jsem se za rok do Vysokých Tater vrátil zas. Tentokrát s novým horským kolem a s novou přítelkyní. Je třeba říci, že od té doby nejezdím na kole sám 😉 Ubytovali jsme se v jednom z penzionů v Tatranské Štrbě. Bylo docela fajn, pokud nepočítám společné sprchy a bojler, ve kterém vždy došla teplá voda. Toto místo má jedinou nevýhodu. Téměř na každý výlet je třeba nejprve vyšplhat 8 km na rozcestí pod Štrbským Plesem. Je to dobré na zahřátí. Na druhé straně, téměř každý výlet končí pěkným 8 km dlouhým sjezdem, na což je třeba zejména podvečer myslet a mít s sebou bundy. Může být docela chladno. Zubačkou jsme se na Štrbské Pleso vyvezli i s koly jen jednou, když jsme jeli na Šalviový prameň, abychom trochu pošetřili síly.
Dovolená trvala jen deset dní, ale i tak jsme najezdili docela dost kilometrů a hlavně výškových metrů. Horské kolo s menšími 26 palcovými koly a svými převody je do tohoto kopcovitého terénu podstatně vhodnější, než treking.
Nejtěžší túrou byl opět Slezský dům, ale při Velickém Plese nás v horkém létě čekalo příjemných 19 ° C, ačkoliv doma bylo dobře přes třicet a přítelkynin syn natíral bránu na hnědo. Při cestě dolů ze Slezského domu jsme celkem cítili předloktí od brzdění.
Pěkný výlet je na Popradské Pleso. Není to ani daleko a i převýšení je na tatranské poměry mírně a u chaty kapitána Morávka je opravdu krásně. Ačkoli z T. Štrby se i ty metry nasbírají.
Slušný zabírák byl Hrebienok. Celá trasa od Štrbského Plesa je paráda, pak to zakončí prudký stupák a cestou dolů se člověk dívá na ty kamenné stěny a brzdí, aby se o ně nerozpleštil. Z Hrebienka mám i pěknou fotku, holce jsem slíbil na každé chatě tričko za odměnu. Přestože ji do cyklistiky netřeba nutit, bavilo ji to od dětství, jen na cyklovýlety neměla s kým chodit. Dokud mě nepotkala.
