V kategorii 
Označení: 
Minule jsem psal, jak jsem se vlastně dostal k jízdě na kole a cykloturistice. A ke svému prvnímu kolu. Když jsem hledal jiné fotografie, našel jsem přece jen nějaké další fotky kola, z Vysokých Tater. A tak mi to nedá nenapsat, jak jsem zdolával vysokohorské cesty na trekingovém kole. V té době jsem trpěl dýchacími problémy a po skončení léčby mi lékařka doporučila lázně. Bylo to dost hektické období, dokončoval jsem jednu velkou zakázku a kupoval nový notebook, který se porouchal a opravu mi na počkání dělali den před nástupem, jen jsem se musel dostavit do servisu v krajském městě. Tak jsem se docela těšil na odpočinek v Tatrách.
Na příjem jsem měl docela štěstí na doktora, kterého jsem přesvědčil, že jsem si s sebou dovezl kolo a plánuji jezdit každý den, tak bych rád měl procedury co nejdříve za sebou a co nejméně, ať mě nezdržují. Takže mi napsal dýchačky na rána na půl osmou (jak nerad brzy vstávám). Po nich mě čekala snídaně a už jsem měl celý den volno. Občas jsem i oběd vynechal. V lázeňském domě Palace se v roce 2002 zapomněli ještě v hlubokém socialismu, takže nebylo co litovat a tehdy fungoval ještě hotel Telekom, takže občas jsem si i snídani dopřál u nich, ne jen pozdní oběd.
Za ty tři týdny jsem v Tatrách vyjel všude, kam vedla cesta a kde to bylo povoleno, kromě chaty na Zeleném Plese, ale kdo tam byl, pochopí. Už na první „túře“ první den odpoledne ze Smokovce na Hrebienok jsem pochopil, že trekingové kolo není ideální do tohoto prostředí, přece jen kopce jsou v Tatrách strmější, než u nás na jihu. A v červnu jsem neměl ještě pořádnou kondici, přestože jsem poctivě trénoval zejména kopce hned, jak jsem otevřel pozvánku do lázní a dozvěděl se termín i místo.
Odbočka na Popradské Pleso
Jelikož jsem měl na řídítkách jen malou brašnu, občas jsem nosil i červenou ledvinku a přes rameno brašnu s fotoaparátem. Byl to Olympus IS21, zrcadlovka se zoomem na kinofilm. Ty mi pak kámoš vyvolával, skenoval a pálil na CD jako 2 mpix fotky.
Kolo Fort Auriga mělo rám z chrómmolybdénovej oceli velikosti 19 „, úzké 29“ kola, řazení GripShift 21 rychlostí a co se mi líbilo nejvíc, silnou řetěz a tvarované talíře vpředu, takže se dalo bez problémů řadit i v tahu. Ať už do kopce nebo i v rychlosti na rovině. Komponenty Acera vydržely celý čas, co jsem ho mělo, nic jsem na kole nemusel opravovat či měnit, jen jednou špalíky, po výletě v Tatrách 🙂 V kopcích mu sice chyběly nějaké kolečka vzadu, ale na rovinatých cestách to byl rychlý stroj a dali se na něm bez problémů jezdit delší trasy a dosahovat slušné rychlosti. Nyní, když jezdím spolu s přítelkyní na horských kolech s 26 „koly, si občas vzpomenu 😉
Na Popradském Plese bylo nádherně. Ale když se hor znalí turisté začali ohlížet a pomalu oblékat do nepromokavých bund, já jsem šlápl do pedálů a za pár minut už jsem byl dole, kde po dešti nebylo ani vidu ani slechu. To je výhoda cykloturistu ?
Za nejtěžší trasu v Tatrách považuji cestu na Slezský dům k Velickému Plesu pod Gerlachem. Na Aurige jsem myslel, že duši vypustím, tu svou. Hotel na dohled a já jsem mlel z posledního. No říkal jsem si, že nyní se ukáže, jestli jsem už vyléčen a jestli mám pajšle zdravé. Z toho, že píšu dnes tento článek a že mám i novější fotky z Velické Plesa je jasné, že doktorka odvedla skvělou práci a i já jsem to zvládl.
Pri Sliezskom dome pod Gerlachom
Během tří týdnů jsem ze své základny v Smokovci, kde jsem v lázeňském domě Palace měl Aurigu zamčenou v lyžárně, byl několikrát na Štrbském Plese ale i ve Svitu nebo Gerlachovu a pouze jedinkrát jsem zmoknul, když jsem se nedostal ani na Šalviový prameň, jen na parkoviště dole. Hodinku jsem si postál pod stříškou a pak se po mokré silnici vrátil přes Tatranskou Lomnici do Smokovce. Kolo jsem důkladně vytřel a pak si dal horkou sprchu.
Mezi Tatranskou Lomnicí a Štrbským Plesem se na trekingu jezdí velmi dobře. Mnohem horší je to kolmo na vrstevnice. Hrebienok nebo Start v Lomnici dají dobře zabrat, Slezský dům je dlouhý a náročný. V každém případě tato dovolená v Tatrách mě uchvátila a už o rok jsem si ji zopakoval. S přítelkyní as horskými koly s 26 „koly, na kterých bylo zdolávání kopců o něco jednodušší. To už je ale jiný příběh.
Wolkerova busta
Vysoké Tatry
Cesta na Popradské Pleso
Popradské Pleso
Chata kapitána Morávka
Popradské Pleso
Sliezsky dom
Velický vodopád a Velické Pleso
Janova Polianka
Bývalé Solisko
Patria
Dovolená v Tatrách mě naučila, že kromě počasí, které se pravidelně odpoledne pokazí a je třeba být zpátky v hotelu, si musí člověk dávat pozor i na vzdálenosti a pokud není na hory zvyklý, nadělovat si jen poloviční porce, jako kdesi jinde. Kilometry nejsou problém, jen ty výškové metry. Nahoru bolí nohy, dolů lokty od brzdění. Když jsem byl v Ttatrách jezdit na kole, ještě tam byly stromy. Pak už jsem neměl odvahu tam jet.
