V kategorii 
Označení: 
Každý musí jíst a turistu v Slovenském ráji nevyjímaje. Během letních prázdnin, kdy zde probíhá krátká letní turistická sezóna, máte několik možností a záleží na vás, jestli dáte na první pohled, zda si vyberete první co uvidíte nebo zda si raději vybíráte, komu dáte své peníze za své jídlo. Během posledního srpnového víkendu 2014 jsme vyzkoušeli několik míst a nyní se s vámi podělíme o své zkušenosti.
Hned na úvod bych měl říct, že s přítelkyní patříme k lidem, kteří odmítají nakupovat a jíst chemické blafy, ztužené tuky, dochucovadla a barviva namísto skutečných potravin. Vitamíny chceme z potravin, ne z pilulek, stejně jako výživu pro naše svaly, které používáme na kolech. Uvědomujeme si, že ve zdravém těle je zdravý duch. V restauracích jde o naše zdraví možná více, než na frekventované silnici.
Snídaně ve vlastní režii
Proto téměř na každé dovolené si přivezeme svůj osvědčený chléb, kvalitní pomazánky, šunku, sýr, zeleninu a snídaně si připravujeme na pokoji. Vyhneme se tak případným problémům, kdyby nám nevyhovovaly svým složením nebo kvalitou snídaně či švédský stůl v hotelu. Nebo bychom si jednoduše chtěli na dovolené pospat trochu déle.
Na obědy a večeře chodíme do restauračních zařízení v místě pobytu či do okolí. Ne jinak tomu bylo i na této krátké dovolené v Dedinkách.
Hotel Přehrada
Pokud přicházíte do Dedinek pěšky od vlakové zastávky nebo autem od kudkoli, první, na co narazíte, je hotel Priehrada napravo od cesty. Pod ním je velké parkoviště. Z parkoviště do hotelu a restaurace vedou nejprve betonové schody a pak konstrukce s mramorovými stupnicemi.
Tyto „schody“ už něco pamatují, dávajte si pozor
Jak již z obrázků vyplývá, o hosty zde nemají nejmenší zájem. Schody pamatují zřejmě ranní socialismus, na spodních má problém projít i zdravý člověk, natož nemocný nebo starý. Pokud se dostane až na mramorové schodiště, konečně se může přidržet kovového zábradlí, až dokud si nevšimne, že je přivařené k stožáru na vlajky. A začnete přemýšlet, co drží co. Z toho vás však brzy vyvede jiný problém. Pokud se již pomalu blížíte k cíli, tedy k obědu, do cesty jsou vám postaveny obrovské květináče u zábradlí na pravé i levé straně schodiště, takže pokud máte problém s chozením, ať už pro berle, nemoci kloubů či páteře, tady vám to dají sežrat. Ještě před obědem.
Máte problémy s chozením? Tak vám do cesty u zábradlí vložíme pořádně velký květináč, ať si ten oběd opravdu zasloužíte!
Pokud překonáte všechny problémy a vejdete do budovy, napravo vás čeká restaurace. A zapnutý velkoplošný televizor, pod kterým sedí personál s notebookem a papírem, vždyť je to přece jejich hospoda, či ne? A i tak zde téměř nikdo není, co na tom, že je čas oběda.
Dejte pozor, kam si sednete. Totiž ne na každém stole je slánka, pepřenka a párátka. Číšnice, v našem případě studentka hotelové akademie, přijde hned, donese jídelní lístky podle počtu hostů a čeká. Něco ve stylu „Vyber si hned, nečum do toho a nezdržuj“. Tak jsem ji požádal o pohár kofoly, ať máme čas si to alespoň přečíst.
Vybrali jsme si „Geravská nátura“ a kuřecí prsa se sýrem (na přírodno) a vařené brambory. Mladá číšnice nám hned vzala oba jídelní lístky, náhodou bychom si ještě cosi vybrali, možná kávu nebo nějaký pamlsek a co potom? Geravská nátura je vlastně bramborová placka plněná vepřovým masem, „ochuceným“ sterilovanou okurkou. Přítelkyně ji vyházela stranou, tvrdé vepřové rozžvýkala a polovinu nedopečené harule nechala na talíři.
Moje maso bylo uděláno dobře, ale vařené brambory bez nápadu. Ani trocha petrželky, ani kmín, nic. V rohu talíře nějaká směs zeleniny. Ale co bychom asi chtěli za 9 eur, však? Připadal jsem si jako v nějaké táborové kuchyni. Rychle to vyházet, ať se na.., ehm, najedí a jdou. Číšnice se nás sice zeptala, jestli bychom si ještě něco nedali, ale nemám paměť jako slon, nepamatuji si celý jídelníček, a tak jsem zaplatil a šel.
Za celou dobu jsem se do restaurace hotelu Priehrada nevrátil a pokud nejste masochista, nevyrušujte je prosím v jejich snu o restauračním podnikání v lůně krásné přírody a vyberte si jiný podnik.
Grilované dobroty
Hned vedle máte venkovní bufet, který tvoří několik stánků do „L“, dřevěné lavice a plachtové stříšky s reklamou piva. Docela chytrý kluk se vám postará o vaše jídlo. Sice guláš jsme už nestihli, protože v pátek večer se už nevyplatí vařit, když v neděli i tak končí sezóna, no grilovanou krkovičku (150 gramů plus chléb za 3 eura) nebo klobásu, či zelnou polévku nebo hranolky nebo palačinky se šlehačkou (zřejmě ze spreje – tedy ztužený řepkový olej) zde dostanete. Plynový gril promptně vytáhnou, ugrilují co je třeba a i kávu vám zde udělají do šálku. Nebo jste po túře trochu uzimeni? I na to tu mají řešení, i když panáky jsou plastové.
Když neprší a není zima, sedí se tu fajn, nemusíte bojovat s žádnými rozbitými schody a namísto televizoru se díváte do země, na přehradu nebo kolem sebe.
Langoše, gyros, hranolky
Přes štěrkovou cestu, vedoucí k stanovému tábořišti a nefungující lanovce na Geravy, se dostanete do dalšího slovenského turistického fastfoodu. Také si zde nemáte kde zaparkovat kola, pokud nepočítám dřevěný plot bufetu, sedíte na plastových židlích, ale langoše tady dělají chutné, i kofolu čepují. Přepálený olej nebylo cítit. Nenáročný turista se zde nají, nebo pokud chcete jen něco menšího, než přijde čas večeře v podniku, kde vaří opravdu skvěle.
O pár set metrů dál, na návsi obce Dedinky, stojí u parku budova, která se zdála být pizzerií, ale i hospodou a kulečníková barem v jednom. Zdálo se mi, že je to více pro domácí štamgasty, než pro turisty a neměl jsem nejmenší chuť tento podnik navštívit.
Kde koupit potraviny?
Pokud byste si chtěli v Dedinkách koupit nějaké potraviny, udělali jste velkou chybu, že jste je nepřivezli s sebou. Jediný obchod s potravinami, který je současně i cukrárnou a výčepem, nazývaný „Lahůdky“, stojí kousek od návsi, pod kostelem.
Železné schody vedoucí od chodníku ke dveřím, vypadají, že už-už pod vámi spadnou, ale nestalo se tak. Uvnitř minimum nejlevnějších potravin a můžeme si jen domýšlet, co bylo dříve. Vejce nebo slepice. Nejprve přestali turisté zde nakupovat nebo přestali nakupovat v lahůdkách až poté, co zjistili, že zde není co nakoupit. A kde chodí nakupovat místní? Při největší fantazii si nedokážu představit, že žijí z toho, co se tu dá koupit. To by pak mnohé vysvětlovalo.
Penzion Pastierňa
Naštěstí i v Dedinkách najdete podnik, kde se nemusíte bát dát si snídani, přijít na oběd a zůstat na večeři. Penzion Pastierňa s restaurací pro cca 20 hostů plus terasou nabízí skvělou kuchyni a slušný personál. Sice se jim také občas zadaří, jako nalomený svícen na stole či nezakrytá PUR pěna, izolující okno (stačilo by malou laťku dřevěnou přibít), ale jako jsem řekl číšníkovi, kuchař z hotelu Priehrada by se od toho jeho mohl učit.
Náš domácí z penzionu nám sice říkal, že kuchař v Pastierni nám připraví cokoli, ale když jsem číšníkovi řekl, že jsem doufal, že budou mít soté, ani nemrkl brvou a počkal, až si vybereme z jídelního lístku. Jenže brynzové pirohy byly opravdu s brynzou, ne jako v Kolibě Ožďany, bramboráky byly upečené akorát do zlatova, ne jako na Priehrade. Kuřecí steak s mozzarelou byl chutný, stejně jako ten se zelenými fazolkami a vařené brambory byly ozdobené petrželkou. I ten zeleninový salát vypadal lépe.
Pohled od penziónu do dědiny
Pokud se tedy v Dedinkách chcete opravdu dobře najíst, musíte do Pastierne. A kde ji najdete? Na konci vesnice. U kostela zahnete doprava, jako kdybyste šli pěšky na Geravy. Směrové tabule vás povedou. Poslední dům na pravé straně, nalevo je parkoviště pro auta hostů.
